Horník, prach a právní kličky: kdy musí zaměstnavatel opravdu převést zaměstnance na jinou práci?

 NahoruO co v judikátu šlo?

Judikát řeší sporný moment pracovněprávních vztahů v hlubinných dolech - konkrétně povinnost zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci při dosažení nejvyšší přípustné expozice škodlivým vlivům (NPE). Zaměstnanec, který překročil zákonný limit expozice prachu, žádal převedení na jinou práci nebo rozvázání pracovního poměru. Zaměstnavatel argumentoval, že podle rozhodnutí krajské hygienické stanice může zaměstnanec dále pracovat na méně prašném pracovišti. Soudy nižších stupňů daly za pravdu zaměstnanci, ale Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání.

 NahoruPovinnost převést zaměstnance už při dosažení limitu

Klíčová právní otázka zní: vzniká povinnost převést zaměstnance na jinou práci už samotným dosažením NPE, nebo až na základě lékařského posudku? Nejvyšší soud zdůraznil, že podle § 41 odst. 1 písm. b) zákon č. 262/2006 Sb. je rozhodující samotné dosažení nejvyšší přípustné expozice. Není tedy třeba, aby byla neschopnost zaměstnance vykonávat dosavadní práci potvrzena lékařským posudkem.

 NahoruRole krajské hygienické stanice je omezená

Judikát jasně stanovuje, že krajská hygienická stanice může rozhodovat o kategorizaci prací a stanovení limitů, ale nemá pravomoc určovat, jakou práci může zaměstnanec po dosažení NPE vykonávat. Tato pravomoc zůstává zaměstnavateli, který musí respektovat zákonné limity a chránit zdraví zaměstnance.

 NahoruPreventivní smysl právní úpravy

Nejvyšší soud připomněl, že účelem právní úpravy je prevence nemocí z povolání. Proto je třeba zaměstnance po dosažení NPE převést na méně rizikové pracoviště, aby se zabránilo dalšímu ohrožení jeho zdraví. Tento přístup je v souladu s ochranou zaměstnanců a preventivní funkcí pracovního práva.

 NahoruPraktické dopady pro zaměstnavatele

Zaměstnavatel musí být připraven na situaci, kdy zaměstnanec dosáhne NPE. Musí mít k dispozici vhodná pracoviště, kde nedochází k dalšímu načítání expozice, nebo být schopen pracovní poměr ukončit podle § 52 písm. d) zákon č. 262/2006 Sb. Pokud taková místa neexistují, zaměstnavatel není povinen vytvářet nová pracovní místa jen proto, aby vyhověl rozsudku.

 NahoruVýznam přesného žalobního petitu

Judikát také zdůraznil význam přesného vymezení žalobního petitu. Pokud není jasně určeno, na jakou práci má být zaměstnanec převeden, je rozsudek nevykonatelný. Soud proto musí trvat na dostatečné určité formulaci žaloby, jinak ji odmítne.

 NahoruDopad na další spory v oblasti pracovního práva

Rozhodnutí má zásadní dopad na praxi v oblasti pracovněprávních vztahů v rizikových provozech. Zaměstnavatelé musí důsledně sledovat expozici svých zaměstnanců a být připraveni na okamžité řešení situace při dosažení limitu. Soudy musí trvat na přesnosti žalobních návrhů, aby jejich rozhodnutí byla vykonatelná a poskytovala skutečnou ochranu práv.

 NahoruNejasné žalobní návrhy a právní nejistota: hrozba nevykonatelných rozsudků

Jedním z hlavních rizik, která z judikátu vyplývají, je možnost, že v případě neurčitě formulované žaloby soud vydá rozsudek, který je v praxi nevykonatelný. Pokud žalobce přesně nevymezí, na jakou konkrétní práci má být převeden, zaměstnavatel nebude schopen rozsudek splnit, což může vést k dalšímu soudnímu sporu.

Dalším rizikem je, že zaměstnavatelé mohou podcenit povinnost sledovat dosažení nejvyšší přípustné expozice a včas nepřistoupí k převedení zaměstnance na jinou práci. To může mít závažné důsledky jak z hlediska ochrany zdraví zaměstnance, tak i z hlediska odpovědnosti zaměstnavatele za případné škody či sankce.

Právní nejistota vzniká i v důsledku odlišných výkladů pravomocí krajské hygienické stanice a zaměstnavatele. Pokud zaměstnavatelé budou spoléhat na stanoviska hygienických stanic ohledně možnosti dalšího zařazení…