Když příslušník bezpečnostního sboru získá byt v místě výkonu služby, znamená to automaticky konec náhrad za cesty domů? Nejvyšší soud v tom udělal pořádek a odmítl jednoduchou rovnici „byt = přestěhování“. Rozdíl mezi získáním bytu a skutečným přestěhováním je větší, než se může na první pohled zdát. Právníci, těšte se na důkladný rozbor pojmu „přestěhování“ a jeho dopady na trestní odpovědnost! Kdo nečte, riskuje, že bude svým klientům radit špatně.
Tento dokument pojednává o judikátu č. 8/2017 Sb. rozh. tr., Podvod
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1489/2015, ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1489.2015.1)
NahoruSpor o význam slova „přestěhování“
Judikát řeší, zda příslušník bezpečnostního sboru, který v místě služebního působiště získal byt, ale fakticky se tam nepřestěhoval, ztrácí nárok na náhrady cestovních výdajů podle § 149 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. a zda zamlčení této skutečnosti naplňuje skutkovou podstatu podvodu dle § 209 zákona č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník). Nejvyšší soud zde odmítl zjednodušený výklad, že samotné získání bytu znamená přestěhování.
NahoruPrávní rozlišení: získání bytu vs. přestěhování
Soud rozlišil mezi pojmem „získání bytu“ a „přestěhování“. Přestěhování znamená reálnou změnu bydliště, tedy projev vůle žít v novém místě trvale, což lze doložit například přemístěním věcí, členů rodiny, změnou lékaře atd. Samotné uzavření nájemní smlouvy nestačí.
NahoruPraktický dopad na poskytování náhrad
Pro praxi to znamená, že příslušník bezpečnostního sboru neztrácí nárok na náhrady cestovních výdajů pouze tím, že si v místě služebního působiště pořídí byt. Musí být prokázána skutečná změna bydliště. Získání bytu je jen jedním z faktorů, nikoli automatickým spouštěčem zániku nároku.
NahoruTrestněprávní aspekt: hranice podvodu
Zamlčení skutečnosti, že příslušník získal byt, ale fakticky se nepřestěhoval, nenaplňuje samo o sobě skutkovou podstatu podvodu podle § 209 zákona č. 40/2009 Sb. Pokud tedy nebyla naplněna povinnost oznámit změnu rozhodné skutečnosti, není to ještě trestný čin, pokud nedošlo k reálnému přestěhování.
NahoruVýklad pojmu „bydliště“ a jeho důkazní význam
Judikát akcentuje rozdíl mezi trvalým pobytem (evidenční údaj) a skutečným bydlištěm (místem, kde má osoba úmysl trvale žít). Skutečné bydliště je třeba prokazovat konkrétními okolnostmi, nikoliv pouze formálními akty.
NahoruOdlišnost od pracovněprávní úpravy
Soud odmítl použít analogii s pracovním právem (§ 177 zákoníku práce), kde je rozhodující „získání přiměřeného bytu“. U služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů je rozhodující skutečné přestěhování, což je logické vzhledem k nižší stabilitě jejich služebního zařazení.
NahoruDopad do praxe poradců a advokátů
Pro právníky je tento judikát klíčový při interpretaci nároků na cestovní náhrady i při obhajobě v trestních věcech. Získání bytu není automaticky přestěhováním a nelze na základě této okolnosti dovozovat trestní odpovědnost za podvod. Právníci by měli klientům radit, aby změnu skutečného bydliště vždy pečlivě dokumentovali.
NahoruNeoprávněné obvinění z podvodu za prosté získání bytu!
Příliš zjednodušený výklad pojmu „přestěhování“ může vést k tomu, že příslušníci bezpečnostních sborů budou neprávem obviněni z podvodu jen proto, že si v místě služebního působiště pořídili byt. Riziko spočívá v tom, že zaměstnavatelé nebo kontrolní orgány mohou zaměnit pouhé „získání bytu“ za „skutečné přestěhování“ a domnívat se, že tím automaticky zaniká nárok na cestovní náhrady.
Dalším rizikem je, že příslušníci nebudou dostatečně dokumentovat, kde mají skutečné bydliště, a v případě sporu bude důkazní situace nejasná. Chybějící důkazy o faktickém bydlení mohou vést ke zpochybnění nároků na cestovní náhrady i k trestněprávním konsekvencím.
Pokud příslušník bezpečnostního sboru nezajistí, aby jeho úmysl trvale žít v určitém místě byl zřejmý z konkrétního jednání (např. přestěhování rodiny, změna lékaře, přehlášení věcí), může být vystaven podezření, že zneužívá systém náhrad. V nejhorším případě může být obviněn z podvodu, ačkoliv skutková podstata naplněna není.
Riziko hrozí i zaměstnavatelům, kteří by své zaměstnance mohli neoprávněně sankcionovat nebo jim odebrat nárok na cestovní náhrady bez dostatečného právního…
