Zdravotní pojišťovny si samy určovaly, které zdravotnické prostředky zaplatí a které ne. Ústavní soud jim vystavil stopku: zákon musí být jasný, ne vágní. Právní nejistota pro pacienty i dodavatele končí. Kdo určuje, co je „nejméně ekonomicky náročné“, už nebude záhadou. Čtěte, jak se mění pravidla hry pro celý trh zdravotnických prostředků!
Text vychází z judikátu Nález 89/2017 SbNU, sv.85, K návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Pl. ÚS 3/15, 30.5.2017
NahoruProblém s určováním úhrad zdravotnických prostředků
Judikát Ústavního soudu Pl. ÚS 3/15 řeší zásadní otázku: jak určit, které zdravotnické prostředky, a v jaké výši, mají být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb. Soud se zabýval tím, že zákon stanovil pouze vágní kritéria („nejméně ekonomicky náročné provedení“), přičemž konkrétní obsah práv pacientů a podnikatelů určovaly zdravotní pojišťovny samy, bez jasných pravidel.
NahoruNedostatečná určitost zákonné úpravy
Ústavní soud konstatoval, že zákon je v této části natolik neurčitý, že v praxi umožňuje zdravotním pojišťovnám určovat podmínky úhrady zdravotnických prostředků podle vlastního uvážení. To je v rozporu s požadavkem právní jistoty a zásadou výhrady zákona dle čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
NahoruPraktické dopady pro pojištěnce a dodavatele
Pacient ani dodavatel podle napadených ustanovení nemohl předem zjistit, jaké prostředky budou hrazeny a jak byla stanovena jejich cena. Vznikal tak prostor pro libovůli a netransparentnost, což vedlo k omezení práv pojištěnců na bezplatnou zdravotní péči i k omezení podnikatelských práv dodavatelů zdravotnických prostředků (čl. 31 a čl. 26 odst. 1 Listiny).
NahoruZásadní role zdravotních pojišťoven
Zdravotní pojišťovny fakticky rozhodovaly o obsahu základních práv tím, že vydávaly vlastní číselníky a metodiky. Tyto dokumenty však neměly oporu v zákoně a nebyly předmětem žádné vnější kontroly, což je v přímém rozporu s principy právního státu. Soud zdůraznil, že takto zásadní otázky musí být stanoveny zákonem, nikoli interními akty pojišťoven.
NahoruDůsledky pro transparentnost a soudní ochranu
Absence jasných pravidel znamenala, že jak pacient, tak dodavatel neměli efektivní prostředek, jak se domoci svých práv či domáhat se soudní ochrany. Soudní přezkum byl v podstatě iluzorní, protože chyběla jasná zákonná kritéria, podle nichž by bylo možné posoudit správnost postupu pojišťovny.
NahoruZrušení napadených ustanovení a odklad účinnosti
Ústavní soud proto zrušil klíčová ustanovení § 15 odst. 12 a části přílohy č. 3 zákona č. 48/1997 Sb. s odkladem účinnosti do 31. 12. 2018. Zákonodárci tak dal čas na přijetí nové, transparentní a předvídatelné právní úpravy, která bude respektovat ústavní limity a zajistí ochranu práv všech dotčených subjektů.
NahoruVýznam pro právní praxi a další legislativu
Judikát je precedentem pro vymezování mezí základních práv v oblasti sociálních práv a veřejného zdravotního pojištění. Podtrhuje nutnost, aby pravidla, která zásadně ovlivňují práva a povinnosti občanů i podnikatelů, byla stanovena přímo zákonem. Pro právníky je to jasný signál: neurčitá právní úprava v citlivých oblastech je neudržitelná a bude podrobena ústavnímu přezkumu.
NahoruHrozba právní nejistoty a libovůle v úhradách zdravotnických prostředků
Neurčitá právní úprava úhrad zdravotnických prostředků znamená pro právníky i jejich klienty zásadní riziko právní nejistoty. Pokud zákon nevymezuje jasně, co je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a za jakých podmínek, ocitá se každý subjekt ve vleku rozhodnutí zdravotních pojišťoven bez možnosti předvídat výsledek.
Tato nejistota může vést k situacím, kdy pacientům není poskytnuta potřebná péče nebo zdravotnické prostředky, na které by měli mít nárok, protože pojišťovna rozhodne podle vlastních interních pravidel. Pro právníky zastupující zdravotnické firmy nebo pacienty je pak obtížné účinně chránit jejich práva, protože chybí jasná zákonná opora pro argumentaci.
Dodavatelé zdravotnických prostředků čelí riziku, že jejich produkty nebudou zařazeny do úhradového systému, aniž by existovala transparentní kritéria či možnost soudního přezkumu. To může mít zásadní dopad na jejich…
