Kdo by čekal, že i vedoucí Kanceláře prezidenta republiky může narazit na právní vakuum? Tento případ ukazuje, jak soud musel sáhnout k analogii, protože zákon prostě zapomněl. Taxativní výčty mají své limity - a někdy je třeba hledat smysl zákona, ne jen jeho slova. Jaká je role veřejné kontroly v nejvyšších patrech státní správy? A proč je správné, že „mezera“ už není únikovou cestou?
Text vychází z judikátu č. 3585/2017 Sb. NSS, Střet zájmů: Kancelář prezidenta republiky jako evidenční orgán
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2017, čj. 3 A 102/2015-53*))
NahoruO co v judikátu šlo
Judikát č. 3585/2017 Sb. NSS řeší otázku, zda je Kancelář prezidenta republiky evidenčním orgánem podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a zda vedoucí této kanceláře spadá mezi veřejné funkcionáře, na které se vztahují povinnosti dle tohoto zákona. Spor vznikl poté, co byla zamítnuta žádost o nahlédnutí do registru oznámení, neboť Kancelář prezidenta republiky tvrdila, že není evidenčním orgánem a registr nevede.
NahoruVýklad pojmu veřejný funkcionář
Soud podrobně analyzoval, zda vedoucí Kanceláře prezidenta republiky splňuje podmínky § 2 odst. 2 písm. d) a § 2 odst. 3 písm. c) zákona č. 159/2006 Sb. Dospěl k závěru, že jde o veřejného funkcionáře, neboť vykonává rozhodování ve správním řízení, například v odvolacích řízeních podle zákona č. 106/1999 Sb.
NahoruMezera v právní úpravě
Soud identifikoval pravou mezeru v zákoně: zákon sice ukládá povinnost podávat oznámení, ale neurčuje konkrétní evidenční orgán pro vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Taxativní výčet v § 14 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb. tuto kancelář nezahrnuje.
NahoruVýznam analogie legis
Městský soud v Praze využil analogii legis, tedy aplikoval ustanovení, která jsou svou povahou a účelem nejbližší, aby mezeru překlenul. Podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 159/2006 Sb. je evidenčním orgánem instituce, v níž veřejný funkcionář působí - tedy právě Kancelář prezidenta republiky.
NahoruPraktický dopad pro právní praxi
Klíčovým poselstvím je, že povinnost podávat oznámení podle zákona o střetu zájmů musí být vždy spojena s existencí evidenčního orgánu, který tato oznámení eviduje a zpřístupňuje. Jinak by smysl zákona, tedy veřejná kontrola, nebyl naplněn. Soud potvrdil, že absence explicitního určení evidenčního orgánu nemůže vést k vyprázdnění smyslu zákona.
NahoruDopad na kontrolu veřejných funkcionářů
Judikát posiluje transparentnost a možnost veřejné kontroly i v těch nejvyšších patrech státní správy. Kancelář prezidenta republiky je povinna vést registr oznámení a zpřístupňovat jej, čímž se zamezuje privilegovanému postavení jejích vedoucích.
NahoruParagrafy v praxi a doporučení
Judikát se týká zejména § 2 odst. 2 písm. d), § 2 odst. 3 písm. c), § 12 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 159/2006 Sb. Právníci by měli být připraveni argumentovat nejen jazykovým, ale i systematickým a teleologickým výkladem, zejména při řešení mezer v právu, které by jinak mohly podrývat účel zákonné úpravy.
NahoruMezery v zákoně nejsou bezpečným útočištěm
V právní praxi může být lákavé spoléhat na jazykové mezery v zákonech, zejména v případech, kdy zákonodárce opomene explicitně upravit určitou situaci. Tento judikát však jasně ukazuje, že taková strategie je riskantní a může vést k nečekaným rozhodnutím soudů, které budou hledat smysl a účel právní normy i za cenu rozšíření výkladu pomocí analogie.
Právníci, kteří by chtěli argumentovat taxativností výčtů a absencí explicitní úpravy, se vystavují riziku, že soud upřednostní ochranu veřejného zájmu a transparentnosti před formálním jazykovým výkladem. Soudy mohou sáhnout k analogii legis i v oblasti veřejného práva, pokud je to nezbytné k zachování účelu zákona.
Dalším rizikem je možnost, že v důsledku nesprávného výkladu povinností dojde k porušení zákona o střetu zájmů, což může vést k sankcím, ztrátě důvěryhodnosti a zpochybnění legitimity funkcionáře. Transparentnost je v oblasti veřejné správy klíčová a její obcházení je vnímáno velmi negativně.
Pokud by instituce, jako je Kancelář prezidenta republiky, odmítly vést registr oznámení, mohly by čelit nejen soudním sporům, ale i…
