Co se stane, když soudy tvrdošíjně preferují status quo a ignorují roli otce? Ústavní soud v ikonickém nálezu rozcupoval stereotypy a jasně řekl: střídavá péče má být pravidlem, ne výjimkou. Tento případ nastavuje zrcadlo nejen českým soudům, ale i advokátům a rodičům. Je čas přehodnotit argumentaci v řízeních o dětech - kdo nečte, riskuje, že zaspí dobu. Zajímá vás, jaké důkazy a právní strategie teď rozhodují o osudu dětí?
Text vychází z judikátu Nález 105/2014 SbNU, sv.73, K problematice střídavé péče
I. ÚS 2482/13, 26.5.2014
NahoruO co ve věci šlo: střídavá péče a její (ne)pravidelnost
Judikát Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13 řeší zásadní otázku, jak mají obecné soudy přistupovat ke střídavé péči o děti po rozvodu rodičů. Otec dvou nezletilých dětí žádal o svěření do střídavé péče, což obecné soudy zamítly s odkazem na stabilitu výchovného prostředí a údajnou neschopnost rodičů spolu komunikovat. Ústavní soud však rozhodnutí obecných soudů zrušil a konstatoval porušení základních práv otce i dětí.
NahoruKritéria pro rozhodování o svěření dítěte do péče
Ústavní soud detailně rozebírá, jaká kritéria musí soudy hodnotit: pokrevní pouto, zachování identity dítěte, schopnost zajistit potřeby dítěte a přání dítěte. Soud podtrhuje, že pokud jsou oba rodiče způsobilí a mají zájem dítě vychovávat, střídavá péče má být pravidlem, nikoliv výjimkou. Výjimka musí být řádně prokázána a odůvodněna.
NahoruPřenesení důkazního břemene
Zásadní je změna v důkazním břemeni. Pokud rodič prokáže splnění všech kritérií, je na soudu a druhém rodiči, aby doložili, proč střídavá péče není v nejlepším zájmu dítěte. Tento posun má zásadní dopad na procesní strategii a argumentaci v řízeních o úpravě poměrů k dětem.
NahoruStřídavá péče jako povinnost, nikoliv jen právo
Ústavní soud výslovně uvádí, že střídavá péče není pouze právem rodičů, ale i jejich povinností. Rodič, který svých práv a povinností v rámci střídavé péče nevyužívá, riskuje jejich ztrátu. To je významné pro praxi při následném přezkumu změny poměrů.
NahoruPřání dítěte a jeho zjišťování
Judikát rozvíjí i metodiku zjišťování názoru dítěte. U dětí starších 10 let je nutné zjistit jejich názor přímo před soudem, u mladších prostřednictvím opatrovníka či znalce. Soudy musí aktivně bránit manipulaci s přáním dítěte a přihlížet k jeho rozumové vyspělosti.
NahoruProcesní aspekty: spravedlivý proces a předvídatelnost rozhodnutí
Ústavní soud se vymezil proti překvapivým rozhodnutím odvolacích soudů a požaduje, aby účastníkům byla dána možnost reagovat na nové právní názory. Dále zdůrazňuje rychlost řízení ve věcech péče o děti a povinnost soudů minimalizovat průtahy.
NahoruDiskriminace a rodinné právo
Judikát analyzuje i zákaz přímé a nepřímé diskriminace, zejména na základě pohlaví. Soud stanoví testy pro posuzování diskriminace a důrazně upozorňuje, že soudy nesmí rozhodovat na základě stereotypů, které by nepřímo znevýhodňovaly otce jako rodiče.
NahoruHrozí vám, že přehlédnete posun v důkazním břemeni a přijdete o šanci na střídavou péči!
V první řadě je zásadní riziko, že advokáti či účastníci řízení podcení změnu v důkazním břemeni, kterou tento judikát přináší. Pokud rodič prokáže způsobilost a zájem o dítě, je na soudu a druhém rodiči, aby prokázali, proč střídavá péče není vhodná. Nepřipravenost na tento posun může klienta stát možnost střídavé péče.
Dalším rizikem je formalistický přístup k přání dítěte. Pokud soud nezjistí názor dítěte přímo, ačkoliv to věk a vyspělost umožňují, může být rozhodnutí napadnutelné pro porušení základních práv. Právníci musí trvat na přímém slyšení dětí, jsou-li k tomu zralé.
Významné nebezpečí představuje opomenutí povinnosti aktivně bránit manipulaci s přáním dítěte. Pokud se rodič spoléhá na status quo a přehlíží možné ovlivnění dítěte druhým rodičem, riskuje ztrátu důvěryhodnosti argumentace před soudem. Soudy jsou povinny tuto možnost aktivně zvažovat.
Rizikem je také nepochopení, že střídavá péče není jen právem, ale i povinností. Rodič, který střídavou péči nevyužívá, může o ni…
