Usnesení 11/2014 SbNU, sv.73, K okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pro porušení povinností zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 73, usnesení č. 11
II. ÚS 1471/14
K okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pro porušení povinností zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem
Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je výjimečným institutem určeným pouze pro případ, kdy je porušení povinnosti zaměstnance ve smyslu citovaného ustanovení nepochybné a došlo k němu zvlášť hrubým způsobem, nikoliv způsobem této závažnosti zjevně nedosahujícím. Jednání zaměstnance, jímž poruší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem, musí mít natolik závažný charakter, že nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby tohoto zaměstnance dále zaměstnával ani po výpovědní dobu.
Usnesení
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 26. června 2014 sp. zn. II. ÚS 1471/14 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Pavlose Gurutidise, zastoupeného JUDr. Aloisem Deutschem, advokátem, se sídlem v Brně, Smetanova 757/17, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014 č. j. 24 Cdo 2924/2012-232 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2012 č. j. 15 Co 374/2010-219, jež byly vydány v pracovněprávním sporu se zaměstnankyní stěžovatele.
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel v petitu v ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu. V obsahu ústavní stížnosti brojí i proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně. Těmito rozhodnutími soudů měla být porušena jeho základní ústavně garantovaná práva podle ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
K uvedenému zásahu mělo dojít v civilním řízení o pracovněprávním sporu, který stěžovatel (v původním řízení žalovaný) vedl s paní Stanislavou Liškovou (dále jen „žalobkyně“), již zaměstnával na pozici „office manager“ pobočky své jazykové školy v Praze.
Dopisem ze dne 1. 10. 2008 stěžovatel žalobkyni sdělil, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr. Důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, mělo být opětovné porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, které mělo spočívat v tom, že se žalobkyně „dne 8. 9. 2008 dostavila do zaměstnání více než čtyři hodiny po začátku pracovní doby a dne 16. 9. 2008 se dostavila do zaměstnání dvě hodiny po začátku pracovní doby“, dále v tom, že „dlouhodobě zanedbávala své pracovní povinnosti, neboť nezasílala po dobu více než dvou měsíců zaměstnavateli tzv. týdenní plány práce a používala pracovní mobilní telefon, který jí byl svěřen k plnění pracovních povinností, pro soukromé účely“.
Žalobkyně se u Městského soudu v Brně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a tvrdila, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru jsou smyšlené,…
