dnes je 21.6.2025

Input:

Exekutor chtěl zbořit exekuční tabulku, narazil však na beton ústavních lhůt!

26.5.2025, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Může exekutor napadnout změnu exekučního řádu přímo u Ústavního soudu? V tomto judikátu se střetly pojmy „jiný zásah“ a „rozhodnutí“ - a s nimi i limity ústavní ochrany. Lhůty jsou v ústavní stížnosti neúprosné, a kdo je přehlédne, má smůlu, i kdyby měl sebelepší argumenty. Případ ilustruje, že ani exekutor není před procesními pastmi v bezpečí. Poznejte, proč nestačí jen „přeznačit“ zásah a proč je v ústavní stížnosti čas opravdu všechno!

Text vychází z judikátu Usnesení 15/2014 SbNU, sv.74, Ke střetu tzv. jiného zásahu a rozhodnutí
III. ÚS 2415/14, 28.8.2014

Střet „jiného zásahu“ a rozhodnutí: v čem je háček?

Judikát III. ÚS 2415/14 řeší situaci, kdy exekutor napadl novelizaci exekučního řádu a s ní související rozhodnutí krajského soudu prostřednictvím ústavní stížnosti, kterou označil jako „jiný zásah“ státní moci. Stěžovatel se domáhal nejen zrušení konkrétních rozhodnutí, ale i zrušení části zákona č. 396/2012 Sb., která ovlivnila exekuční řízení. Ústavní soud musel posoudit, zda je možné v téže věci podat nový návrh založený na jiném právním základě, když už v minulosti rozhodl o obdobné věci.

Právní význam nového vymezení zásahu

Ústavní soud konstatoval, že ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nevylučuje nový návrh ve věci již rozhodnuté, pokud je založen na novém vymezení povahy tvrzeného zásahu. Klíčové však je, aby byl dodržen časový rámec pro podání stížnosti podle § 72 odst. 3 až 5 téhož zákona. Jinými slovy, „přeznačení“ zásahu neprolomí lhůty.

Výjimky z procesních prostředků: pouze včas

Judikát připomíná, že roční lhůta dle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je výjimkou pro případy, kdy by jinak byla stížnost odmítnuta pro nevyčerpání procesních prostředků. Nelze ji však použít jako výjimku pro opožděné podání podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Zásadní je tedy rozlišovat mezi důvody nepřípustnosti a opožděností podání.

Praktický dopad: lhůty jsou nepřekročitelné

Pro praxi je zásadní, že i když stěžovatel změní právní kvalifikaci zásahu (rozhodnutí vs. jiný zásah), nedodržení zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti je fatální. Ústavní soud zde jasně ukázal, že procesní lhůty mají kogentní charakter a žádná kreativní argumentace je neobejde.

Akcesorické návrhy sdílí osud stížnosti

Návrh na zrušení části zákona byl akcesorický k ústavní stížnosti. Ústavní soud zdůraznil, že takový návrh sdílí právní osud ústavní stížnosti. Pokud je stížnost opožděná, je opožděný i návrh na zrušení zákona, i kdyby šlo o otázku s širším dopadem.

Význam pro exekutory a další účastníky řízení

Pro exekutory, advokáty i další účastníky řízení je tento judikát důležitým mementem: procesní pravidla platí pro všechny stejně. Ani exekutor, který brojí proti legislativní změně, se nevyhne nutnosti dodržet lhůty a procesní postupy. Neznalost nebo ignorace lhůt vede k odmítnutí bez věcného projednání.

Závěr: ústavní stížnost není poslední záchrana bez podmínek

Judikát jasně stanoví, že ústavní stížnost není „poslední záchrannou brzdou“ bez pravidel. Kdo nedodrží lhůty, nemůže očekávat, že Ústavní soud jeho stížnost projedná, i kdyby šlo o zásah do základních práv. Praktický dopad je jasný: pečlivě hlídat lhůty a zvážit, zda jsou splněny všechny podmínky pro ústavní stížnost.

Zmeškání lhůty k ústavní stížnosti znamená procesní smrt

Jedním z největších rizik, které z tohoto judikátu vyplývá, je fatální důsledek nedodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud zde potvrdil, že žádná kreativní argumentace ani nové právní označení zásahu nezachrání opožděné podání. Lhůty upravené v § 72 zákona č. 182/1993 Sb. jsou kogentní a nelze je obejít ani výjimečnými okolnostmi.

Dalším rizikem je nesprávné vyhodnocení, zda jde o „jiný zásah“ či „rozhodnutí“, což může vést k mylné volbě procesní strategie a následnému odmítnutí stížnosti. Je proto nezbytné přesně rozlišovat, proti čemu ústavní stížnost směřuje, a podle toho volit správný postup i lhůtu.

Riziko představuje také nesprávné použití výjimek z povinnosti vyčerpat procesní prostředky. Roční lhůta dle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je určena pouze pro případy, kdy stěžovatel nemohl využít všechny procesní prostředky, nikoliv pro opožděná podání.

Další procesní pastí

Dasi - digitální asistent
Dasi
Nahrávám...
Nahrávám...