Dlužník v konkursu a jeho „neviditelné“ incidenční žaloby: Proč vaše popření pohledávky nikoho nezajímá?

 NahoruO co v judikátu šlo

Judikát řeší, zda může dlužník v průběhu konkursu podat incidenční žalobu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele. Konkrétně šlo o případ, kdy dlužnice v insolvenčním řízení popřela přihlášenou pohledávku věřitele a následně podala žalobu, kterou se domáhala určení, že pohledávka neexistuje. Soudy všech stupňů její žalobu odmítly s odkazem na § 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, protože dlužník v konkursu není osobou oprávněnou takovou žalobu podat.

 NahoruKdo je v konkursu pánem incidenčních sporů

Rozhodnutí potvrzuje, že v konkursu je aktivní legitimace k podání incidenční žaloby výlučně na straně insolvenčního správce a věřitelů, nikoli dlužníka. Dlužník může sice pohledávku popřít, ale tím jeho role končí - jeho popření nemá vliv na zjištění pohledávky. To je zásadní pro všechny, kteří by chtěli v konkursu „bojovat“ proti přihlášeným pohledávkám vlastními žalobami.

 NahoruPraktický dopad pro dlužníky

Pro dlužníky v konkursu to znamená, že pokud popřou pohledávku, jejich popření se pouze poznamená, ale pohledávka je zjištěna, pokud ji nepopře správce nebo jiný věřitel. Dlužník nemůže účinně bránit uspokojení sporné pohledávky z majetku podstaty prostřednictvím incidenční žaloby během trvání konkursu.

 NahoruHistorické paralely a současná praxe

Judikát navazuje na dlouhodobou linii českého úpadkového práva, která dlužníkovi v konkursu nedává možnost incidenčně brojit proti pohledávkám. Nejvyšší soud zdůraznil, že tento princip platí od dob rakousko-uherského konkursního řádu až po současný zákon č. 182/2006 Sb. a je v souladu s logikou konkursního řízení, kde dlužník ztrácí dispoziční oprávnění k majetku.

 NahoruVýklad k § 160 a § 192 insolvenčního zákona

Klíčová jsou ustanovení § 160 odst. 4 a § 192 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. První jasně stanoví, že žalobu podanou neoprávněnou osobou soud odmítne. Druhý říká, že popření pohledávky dlužníkem nemá vliv na její zjištění a pouze vylučuje exekuční titul.

 NahoruOmezené možnosti dlužníka po skončení konkursu

Judikát připouští, že dlužník, jehož majetek byl v konkursu použit na uspokojení pohledávky, kterou považuje za neexistující, může po skončení konkursu podat žalobu z bezdůvodného obohacení. Během konkursu však musí respektovat insolvenční režim a nemůže účinně bránit uspokojení pohledávky incidenční žalobou.

 NahoruDopad na procesní strategii v insolvenčních věcech

Z hlediska procesní strategie je jasné, že dlužník v konkursu nemá smysluplnou šanci incidenčně napadat pohledávky. Vše stojí na aktivitě insolvenčního správce a ostatních věřitelů. Dlužník by měl směřovat své námitky a důkazy správci a doufat v jeho procesní aktivitu, nikoliv sázet na vlastní žaloby.

 NahoruRiziko iluzorní obrany dlužníka v konkursu: když popření pohledávky neznamená vůbec nic

Mnoho dlužníků i jejich právních zástupců se mylně domnívá, že popřením pohledávky v rámci konkursu otevřou cestu k jejímu soudnímu přezkumu. Judikát však jednoznačně potvrzuje, že tato cesta je v konkursu uzavřená - dlužník není aktivně legitimován k podání incidenční žaloby. Riziko spočívá v planých procesních krocích, které vedou pouze k odmítnutí žaloby a ztrátě času i prostředků.

Dalším úskalím je mylná víra, že obecná určovací žaloba podle občanského soudního řádu může obejít insolvenční pravidla. Soudy však takové pokusy jednoznačně odmítají a poukazují na speciální úpravu insolvenčního zákona. Neznalost této výluky může vést k opakovaným neúspěšným návrhům a zbytečným nákladům.

Velkým rizikem je také opomenutí včasné a důsledné komunikace s insolvenčním správcem. Pokud dlužník své námitky neuplatní správci a nesnaží se jej přesvědčit k popření pohledávky, ztrácí reálnou možnost ovlivnit výsledek řízení. Procesní pasivita správce se tak může stát pro…