Když ombudsman nestačí: Proč vám zpráva veřejného ochránce práv sama o sobě nezajistí odškodnění od státu?

 NahoruSoudní spor o odpovědnost státu za škodu po „nezákonném“ rozhodnutí

Judikát řeší nárok žalobkyně na náhradu škody a nemajetkové újmy vůči státu podle zákona č. 82/1998 Sb., kdy tvrdila, že jí škoda vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy. Žalobkyně argumentovala mimo jiné tím, že veřejný ochránce práv (ombudsman) ve své zprávě označil rozhodnutí magistrátu za nezákonné a doporučil uplatnění nároku na náhradu škody. Klíčová otázka byla, zda zpráva ombudsmana může nahradit zrušení rozhodnutí příslušným orgánem a založit odpovědnost státu podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb.

 NahoruZpráva ombudsmana není zrušení rozhodnutí

Nejvyšší soud potvrdil, že veřejný ochránce práv nemá pravomoc měnit, rušit ani autoritativně konstatovat nezákonnost správního rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Jeho závěry mají pouze iniciační a doporučující charakter. Ani pozitivní dopad zprávy ombudsmana do právních poměrů stěžovatele nemění nic na tom, že soudy nejsou těmito závěry vázány.

 NahoruPraktické dopady pro právní praxi

Prakticky to znamená, že ani sebelepší zpráva ombudsmana nemůže nahradit procesní postup vedoucí ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu je nutné, aby rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Bez tohoto kroku je uplatnění nároku na náhradu škody předem odsouzeno k neúspěchu.

 NahoruKdy může být nezákonnost konstatována „materiálně“?

Judikatura připouští výjimečné situace, kdy nezákonnost rozhodnutí je konstatována v jiném řízení než v řízení o opravném prostředku, například pokud je nezákonnost zřejmá z pozdějšího soudního rozhodnutí. Nicméně, i v těchto případech musí jít o rozhodnutí příslušného orgánu, nikoli pouze o doporučení ombudsmana.

 NahoruVýznam § 8 zákona č. 82/1998 Sb.

Podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. je základní podmínkou úspěšného nároku na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí jeho zrušení nebo změna. Zpráva ombudsmana tuto podmínku nenaplňuje. Soudy jsou vázány pouze rozhodnutím příslušného orgánu, nikoli hodnotícími stanovisky ombudsmana.

 NahoruOdpovědnost za nesprávný úřední postup? Ani tady neuspějete

Soud se zabýval i možností, zda by jednání správního orgánu mohlo být kvalifikováno jako nesprávný úřední postup podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V daném případě však šlo o rozhodovací činnost, která nespadá pod definici nesprávného úředního postupu.

 NahoruDůsledky pro budoucí spory

Judikát jasně stanoví, že ombudsmanova zpráva je cenným podkladem, ale sama o sobě nikdy nezakládá odpovědnost státu za škodu z nezákonného rozhodnutí. Právníci by měli klienty vést k tomu, aby vždy usilovali o zrušení či změnu rozhodnutí příslušným orgánem, jinak je jejich nárok procesně neprosaditelný.

 NahoruIluze odškodnění na základě ombudsmana: Když doporučení nestačí

Prvním rizikem je falešná jistota, že zpráva veřejného ochránce práv sama o sobě postačí k úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu. Právníci, kteří spoléhají pouze na doporučení ombudsmana, riskují, že jejich klienti budou zklamáni neúspěchem v soudním řízení.

Dalším úskalím je nesprávná identifikace odpovědnostního titulu. Pokud žalobce nesplní podmínku zrušení nebo změny rozhodnutí příslušným orgánem, soud žalobu zamítne bez ohledu na obsah zprávy ombudsmana. Neznalost této podmínky může vést ke zbytečným soudním sporům a nákladům.

Rizikem je také podcenění významu procesních prostředků. I když ombudsman konstatuje pochybení úřadu, je nezbytné využít všechny opravné prostředky,…