Dva soudy, jedna žaloba a nečekaně zamítnutá delegace - jak si správní soudy přehazují horký brambor místní příslušnosti? Nejvyšší správní soud rozsekl, kdo rozhoduje, když správní orgán spojí několik rozhodnutí do jednoho. Jaká procesní past číhá na opatrné žalobce, kteří podají žalobu dvakrát? A proč soudy nemohou jen tak přikazovat věci jinam, i když by to bylo pohodlnější? Ponořte se do judikátu, který vám ukáže, jak tenká je hranice mezi efektivitou a ústavní zásadou zákonného soudce.
NahoruO co ve sporu šlo: více rozhodnutí, více soudů?
Judikát č. 3122/2014 Sb. NSS řeší situaci, kdy odvolací správní orgán vydal jediné rozhodnutí, kterým rozhodl o odvoláních proti několika platebním výměrům vydaným různými finančními úřady (Praha 1 a Pardubice). Žalobkyně, z opatrnosti, podala správní žalobu u obou soudů, které by mohly být místně příslušné - Městského soudu v Praze i Krajského soudu v Hradci Králové (pobočka Pardubice). Krajský soud navrhl delegaci věci na Městský soud v Praze s odůvodněním, že většina rozhodnutí prvního stupně padla v Praze.
NahoruPravidla místní příslušnosti: volba je na žalobci
Nejvyšší správní soud potvrdil, že podle § 11 odst. 2 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.) ve spojení s § 64 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.) je v takové situaci příslušných více soudů a žalobce si může svobodně vybrat, kde žalobu podá. Podání žaloby u více soudů je procesně nežádoucí a vede ke vzniku překážky litispendence u soudu, kterému žaloba došla později.
NahoruPřekážka litispendence: jedna věc, jedno řízení
Pokud žalobce podá žalobu u více místně příslušných soudů, nastává u soudu, kterému žaloba došla později, překážka litispendence (věci zahájené). Ta je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení a vede k odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního.
NahoruDelegace vhodná: výjimka, ne pravidlo
Judikát zdůrazňuje, že tzv. delegace vhodná podle § 9 odst. 2 soudního řádu správního je výjimečný institut, který představuje průlom do zásady zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). K delegaci může dojít jen v ojedinělých případech, kdy by projednání věci jiným než příslušným soudem bylo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší nebo spolehlivější.
NahoruPraktické dopady: žalobce má volbu, ale i odpovědnost
V praxi tento judikát znamená, že žalobci v obdobné situaci stačí podat žalobu pouze u jednoho z místně příslušných soudů. Výběr je plně na něm, ale opatrnost v podobě podání žaloby u více soudů je kontraproduktivní - riskuje odmítnutí návrhu pro překážku litispendence.
NahoruOmezení pro delegaci: počet rozhodnutí nerozhoduje
Soud zároveň odmítl argumentaci, že by věc měla být přikázána soudu, v jehož obvodu bylo vydáno více rozhodnutí prvního stupně. Samotný počet rozhodnutí není relevantním důvodem pro delegaci vhodnou, pokud nejsou splněny další podmínky (hospodárnost, rychlost, spolehlivost).
NahoruZásada zákonného soudce: ochrana před libovůlí
Celý judikát podtrhuje význam zásady zákonného soudce a restriktivní výklad výjimek z místní příslušnosti. Soudy nemohou libovolně přikazovat věci jinam jen proto, že by to bylo pohodlnější či zdánlivě efektivnější - ústavní garance nestrannosti a předvídatelnosti mají přednost.
NahoruDvojí žaloba - dvojitý problém: Jak snadno přijít o možnost soudního přezkumu
Podání žaloby u více místně příslušných soudů může vést k fatálním procesním důsledkům. Jakmile je totiž žaloba podána u více soudů, nastává u těch, kterým žaloba došla později, překážka litispendence. Tato překážka je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení a vede k odmítnutí návrhu, což může mít zásadní dopad na ochranu práv žalobce.
Riziko spočívá v tom, že soud, kterému žaloba došla později, již nemůže ve věci meritorně rozhodovat, a žalobce tak ztrácí možnost, aby jeho věc byla posouzena v plném rozsahu. V krajním případě může dojít i k procesnímu chaosu, pokud by soudy rozhodovaly nekonzistentně nebo by docházelo ke zbytečným průtahům.
Zajímavým aspektem je,…