Jak daleko může správce daně zajít, když mu vyprší čas na doměření daně? Nový judikát rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu zamíchal kartami v otázce prekluze a vyměřování daně. Pro právníky je to povinná četba: mění se totiž nejen výklad lhůt, ale i samotné možnosti daňových orgánů. Kdo zaspí, má smůlu - a stát není výjimkou. Je to precedent, který může v budoucnu rozhodnout o stovkách milionů.
NahoruO co ve sporu šlo - a proč je to důležité
Judikát rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu se zabývá otázkou, co se stane, pokud správce daně nestihne v zákonné lhůtě (prekluzivní lhůtě dle § 148 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) pravomocně stanovit daň, když byl zahájen kontrolní postup (například postup k odstranění pochybností nebo daňová kontrola). Klíčové je, že pokud v této lhůtě nedojde k pravomocnému stanovení daně, po jejím uplynutí už daň stanovit nelze. Tato otázka má zásadní význam pro právní jistotu daňových subjektů i správce daně.
NahoruPrekluzivní lhůty a jejich význam v daňovém právu
Judikát potvrzuje, že desetiletá prekluzivní lhůta pro stanovení daně je nepřekročitelná s výjimkami stanovenými v § 148 odst. 6 a 7 daňového řádu. Po jejím uplynutí je jakékoli další stanovení daně vyloučeno, a to i v případě, že řízení bylo zahájeno včas, ale nestihlo se dokončit. Tím se zásadně mění dosavadní praxe některých správních soudů, které připouštěly určité procesní „dohánění“ po uplynutí lhůty.
NahoruKontrolní postupy bez výsledku? Jako by nikdy neproběhly
Pokud správce daně zahájí kontrolní postup, ale nestihne ho dokončit a pravomocně stanovit daň v rámci prekluzivní lhůty, pohlíží se na tento postup, jako by nikdy nebyl zahájen. To znamená, že výsledkem je situace, kdy daňové tvrzení daňového subjektu zůstává nedotčeno a správce daně už nemá žádný prostor k zásahu.
NahoruZásadní změna oproti předchozí právní úpravě
Rozšířený senát jasně deklaruje, že na rozdíl od předchozí právní úpravy (zákon č. 337/1992 Sb.) dnes nelze uplatnit fikci vyměření daně zpětně. Daňový řád vyžaduje skutečné vydání platebního výměru ve lhůtě, jinak je právo správce daně nenávratně ztraceno. To je zásadní pro všechny, kdo pracují s daňovým procesem.
NahoruDodatečné daňové přiznání na nižší daň - mezeru v právu vyplňuje analogie
Pokud daňový subjekt podá v posledních 12 měsících před uplynutím desetileté lhůty dodatečné daňové přiznání na nižší daň, prodlužuje se lhůta pro stanovení daně o jeden rok. Daňové orgány však v této roční lhůtě mohou provádět kontrolní postupy nejen k důvodům, které vedly k podání přiznání, ale i k dalším okolnostem. Výsledná daň však nesmí být vyšší než poslední známá daň.
NahoruPraktické dopady pro daňové subjekty a správce daně
Tento judikát zvyšuje právní jistotu daňových subjektů - pokud správce daně lhůtu promešká, už nemůže daň vyměřit ani doměřit. Současně to však klade vysoké nároky na procesní disciplínu správce daně. Daňové subjekty by měly pečlivě sledovat běh lhůt a využívat možnosti podání dodatečných přiznání strategicky.
NahoruKlíčové paragrafy a judikatura, na kterou navazuje
Judikát se opírá zejména o výklad § 148 odst. 5 a § 140 daňového řádu, s důrazem na nemožnost vyměření daně po uplynutí prekluzivní lhůty. Významná je i návaznost na judikaturu Ústavního soudu (nález I. ÚS 3244/09), ale rozšířený senát zdůrazňuje, že obiter dictum Ústavního soudu není pro něj závazné v otázce nové právní úpravy.
NahoruMůže vám ujet vlak? Riziko fatální prekluze v daňovém řízení
Promarnění prekluzivní lhůty pro stanovení daně představuje pro správce daně i daňové subjekty zásadní procesní riziko. Pokud správce daně nestihne včas pravomocně stanovit daň, jeho pravomoc je definitivně ztracena a už nemůže daň vyměřit ani doměřit. Toto riziko je akutní zejména při složitějších kontrolních postupech, které se mohou protáhnout, například kvůli mezinárodní spolupráci nebo složité důkazní situaci.
Daňový subjekt sice získává právní jistotu, že po uplynutí lhůty už mu nemůže být daň stanovena, ale současně přichází o možnost domáhat se v daňovém řízení vrácení přeplatku nebo snížení daně, pokud správce daně lhůtu zmešká. V takovém případě zbývá pouze žaloba na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., což je cesta zdlouhavá, nejistá a často méně efektivní.
Riziko pro daňové subjekty spočívá také v tom, že pokud podají dodatečné daňové přiznání na nižší daň na samém sklonku lhůty, správce daně má sice prodloužený rok na prověření, ale…
