Může vám být odpuštěno i bez slova „odpouštím“? Nejvyšší soud rozsekl spor dědiců, kde šlo o násilí i dědické právo!

 NahoruO co v případu šlo

V tomto judikátu Nejvyšší soud řešil, zda může dědit člověk, který v minulosti fyzicky napadl zůstavitelku (matku), pokud mu zůstavitelka jeho čin výslovně neprominula. Klíčová otázka zněla: stačí k prominutí činu dopis, ve kterém zůstavitelka žádá o změnu trestu pro syna a projevuje naději v jeho polepšení, nebo je nutné, aby v dopise bylo jasně napsáno, že mu odpouští? Soud nakonec rozhodl, že odpuštění musí být jednoznačné a konkrétní.

 NahoruKdy se dědic stává nezpůsobilým

Podle § 1481 zákona č. 89/2012 Sb. je dědicky nezpůsobilý ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, pokud mu zůstavitel tento čin výslovně neprominul. To znamená, že nestačí jen domněnky nebo usmíření v osobní rovině, ale je potřeba jasný projev vůle, že zůstavitel konkrétní čin odpouští.

 NahoruPraktické dopady pro dědice i zůstavitele

Pokud tedy někdo v rodině spáchá vůči zůstaviteli závažný čin, může být z dědění vyloučen, ledaže mu zůstavitel jeho čin výslovně promine. Prominutí musí být dostatečně zřetelné - ideálně písemně, konkrétně a s popisem toho, co je odpouštěno. Pokud takový důkaz chybí, dědic nedědí, i kdyby spolu později žili v míru.

 NahoruCo nestačí jako prominutí

Judikát jasně říká, že pouhá přímluva za mírnější trest, společné bydlení nebo vyjádření naděje v polepšení nestačí. Nestačí ani obecné projevy lítosti nebo ochoty pomoci. Soud bude vždy hledat konkrétní, jednoznačný projev odpuštění vztahující se ke konkrétnímu činu.

 NahoruDopad na dědické řízení a rodinné vztahy

Tento případ ukazuje, že v dědickém řízení rozhodují nejen city, ale hlavně důkazy a jasná právní vyjádření. Chcete-li někomu prominout čin, který by ho jinak vyloučil z dědictví, musíte být opravdu konkrétní. Zároveň je to varování pro všechny, kdo se spoléhají na „tiché smíření“ - v právu to prostě neplatí.

 NahoruStačí jedno slovo a můžete přijít o dědictví!

Pokud někdo z vašich blízkých spáchal vůči vám závažný čin, můžete ho vyloučit z dědění - ale pokud mu odpustíte jen „mezi řádky“, riskujete, že vaše přání nebude respektováno. Největším rizikem je, že soud bez jasného a konkrétního projevu odpuštění přiklepne dědictví druhému dědici, i když jste se s provinilcem usmířili.

Dalším rizikem je, že pokud jako dědic spoléháte na to, že vaše vztahy byly po činu obnoveny, soud to nemusí uznat jako právně relevantní prominutí. Dopad je jasný: můžete být z dědění vyřazeni, i když jste se zůstavitelem žili dalších několik let v míru.

Riziko se zvyšuje i tím, že v rodině často panuje domněnka, že „všichni vědí, jak to bylo“. Soud ale potřebuje důkaz - ideálně písemný, podepsaný a konkrétní! Pokud takový důkaz chybí, rozhodne se podle…