Poplatky za správu úvěru: Kdy je banka v právu a kdy jste jen platili zbytečně?

 NahoruCo bylo předmětem sporu: poplatky za správu úvěru v hledáčku soudů

V judikátu č. 44/2014 Sb. rozh. řešil Nejvyšší soud otázku platnosti ujednání o poplatku za správu úvěru ve spotřebitelských smlouvách. V praxi se soudy rozcházely v názoru, zda je sjednání takového poplatku určité a zda je možné jeho přiměřenost soudně přezkoumávat podle § 56 zákon č. 40/1964 Sb. Dlužníci požadovali vrácení poplatků s tvrzením, že ujednání je neurčité nebo nepřiměřené, banky naopak argumentovaly běžností a komplexností poplatku.

 NahoruNejvyšší soud: Neurčitost poplatku není na místě

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje detailní výčet činností, za které je sjednán. Pojem „správa úvěru“ je podle soudu v právní praxi vyložitelný a běžně používaný a paušální charakter poplatku nevyžaduje přesnou specifikaci jednotlivých služeb. Klíčové je posouzení v kontextu celé smlouvy, nikoli izolovaně.

 NahoruPaušální poplatek jako součást ceny plnění

Judikát jasně deklaruje, že poplatek za správu úvěru je součástí ceny plnění ve smyslu § 56 odst. 2 zákon č. 40/1964 Sb. a tedy je vyloučen ze soudního přezkumu přiměřenosti podle § 56 odst. 1. Jinými slovy, pokud je poplatek součástí ceny, soud již nezkoumá, zda je přiměřený, ale pouze formální stránku a určitelnost ujednání.

 NahoruPraktické dopady pro advokáty a banky

Pro právníky a banky je zásadní, že poplatek za správu úvěru může zůstat platný i bez podrobné specifikace služeb, pokud je smlouva jako celek srozumitelná a neodporuje jiným zákonným požadavkům. Banky nemusí v každém případě prokazovat konkrétní protiplnění za poplatek, což snižuje riziko úspěšných žalob ze strany dlužníků.

 NahoruSpotřebitelé: šance na vrácení poplatků se výrazně snižuje

Spotřebitelé, kteří uvažují o žalobě na vrácení poplatku, mají po tomto judikátu výrazně ztíženou pozici. Pokud je poplatek sjednán jasně jako součást ceny úvěru, není možné jeho přiměřenost soudně napadnout. Výjimkou jsou pouze případy, kdy by poplatek odporoval jiným požadavkům na platnost právního úkonu.

 NahoruVýznam pro sjednávání úvěrových smluv

Judikát podtrhuje potřebu věnovat pozornost formulaci smluvních podmínek a komplexnímu vymezení ceny plnění. Právníci by měli dbát na to, aby smlouva byla srozumitelná, a zároveň si uvědomit, že soudní přezkum přiměřenosti ceny je výrazně omezený.

 NahoruKlíčová ustanovení a jejich aplikace

Při posuzování platnosti poplatku je třeba aplikovat zejména § 56 zákon č. 40/1964 Sb., § 37 téhož zákona, dále § 497 až 507 zákon č. 513/1991 Sb. a související evropskou směrnici 93/13/EHS. Výklad těchto ustanovení v judikátu jasně směřuje k ochraně smluvní volnosti, pokud nejsou porušeny základní zásady určitelnosti a jasnosti právního úkonu.

 NahoruRiziko neplatnosti úvěrových smluv - stačí jedna nejasná věta

Největším rizikem vyplývajícím z judikátu je možnost, že špatně formulované ujednání o poplatku za správu úvěru může vést k neplatnosti celého ujednání, a v krajním případě i k neplatnosti celé smlouvy. Pokud by poplatek nebyl jasně definován, nebo by smlouva nebyla jako celek srozumitelná, může být napaden pro neurčitost podle § 37 zákon č. 40/1964 Sb. Právníci by proto měli důsledně dbát na to, aby smluvní podmínky byly jasné a vyložitelné, a to i s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu.

Dalším rizikem je, že v případě nejednoznačného vymezení poplatku by mohly soudy v budoucnu přistoupit k přísnějšímu výkladu ve prospěch spotřebitele, zejména pokud by došlo k legislativním změnám nebo změně judikatury. Přestože současný výklad je pro banky příznivý, nelze vyloučit posun v ochraně spotřebitele.

Pokud by banka požadovala poplatek za správu…