Exekutor vs. insolvenční správce: Kdy jsou náklady exekuce jen papírem do šuplíku?

 NahoruSpor o náklady exekuce v insolvenci: kdo má smůlu?

Judikát řeší otázku, zda může exekutor po zahájení insolvenčního řízení přihlásit pohledávku na náhradu nákladů exekuce, pokud v exekuci nestihl nic vymoci. Jádrem sporu je, zda příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný po zahájení insolvence představuje vykonatelnou pohledávku, kterou lze v insolvenci uspokojit. Nejvyšší soud se musel vypořádat s protichůdnými závěry nižších soudů a s nejasností právní úpravy v rozhodné době.

 NahoruRozhodnutí Nejvyššího soudu: exekutor nemá vždy vyhráno

Nejvyšší soud jasně stanovil, že vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce po zahájení insolvenčního řízení je „prováděním exekuce“ ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) zákon č. 182/2006 Sb. a nikoli jejím „nařízením“. Takové rozhodnutí je tedy v rozporu se zákonem a v insolvenčním řízení se k němu nepřihlíží. Exekutor tedy nemá nárok na uspokojení takto vzniklé pohledávky v rámci insolvence.

 NahoruPraktická rovina: načasování je všechno

Pro praxi je klíčové, že exekutor může uspokojit své náklady pouze z výtěžku exekuce, který vymohl před zahájením insolvence. Pokud vymoženo nebylo, jeho pohledávka na náklady exekuce v rámci insolvenčního řízení nevzniká. Exekutor si tedy musí hlídat časové souvislosti a být si vědom, že insolvenční řízení uzavírá dveře dalším úkonům v exekuci.

 NahoruVýznam pro insolvenční správce a věřitele

Tento judikát má zásadní dopad na strategii insolvenčních správců i věřitelů. Správce může v případě popření pohledávky exekutora argumentovat, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán v rozporu se zákonem a není vykonatelný. Věřitelé by měli být obezřetní, pokud jejich pohledávky vůči dlužníkovi vznikly v exekučním řízení, které bylo přerušeno insolvencí.

 NahoruKlíčové paragrafy v akci

Judikát se opírá zejména o § 109 odst. 1 písm. c) zákon č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), § 46 odst. 6 zákon č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) ve znění do 31. 12. 2012, a také o § 87 až § 89 téhož exekučního řádu. Výklad těchto ustanovení je v judikátu důkladně analyzován a sjednocen.

 NahoruDopad na tvorbu judikatury a právní jistotu

Rozhodnutí sjednocuje dosavadní rozpornou judikaturu a přináší právní jistotu v otázce, kdy a za jakých podmínek může exekutor uplatnit náklady exekuce v insolvenčním řízení. Vymezuje jasnou hranici mezi „nařízením“ a „prováděním“ exekuce, což je pro aplikační praxi zásadní.

 NahoruZávěr: jasné mantinely pro exekutory

Exekutoři musí počítat s tím, že insolvenční řízení je pro ně tvrdým limitem. Jakýkoliv pokus o vymáhání nákladů exekuce po zahájení insolvence je právně irelevantní. Pro právníky je tento judikát povinnou četbou při řešení střetu exekuce a insolvence.

 NahoruZtráta nároku exekutora na náklady exekuce: hrozba pro exekuční praxi

Pokud exekutor po zahájení insolvenčního řízení pokračuje v úkonech směřujících k vymožení nákladů exekuce, vystavuje se riziku, že jeho pohledávka nebude v insolvenčním řízení uznána. Nejvyšší soud totiž jasně deklaroval, že jakékoliv „provádění exekuce“ po zahájení insolvence je neúčinné a právně bezcenné. Exekutor tak může přijít o možnost uspokojení svých nároků, pokud nesleduje pečlivě okamžik zahájení insolvence.

Pro insolvenční správce i věřitele je zde latentní hrozba, že v případě nepozornosti nebo chybného právního posouzení mohou uznat pohledávku, která je zcela nevymahatelná. To může vést k neoprávněnému krácení ostatních věřitelů a následným sporům. Neznalost judikatury nebo chybný výklad může znamenat i osobní odpovědnost za nesprávný postup.

Dalším rizikem je možnost prodlení při přezkumu pohledávek, kdy exekutor uplatní náklady exekuce na základě příkazu vydaného po zahájení insolvence, a insolvenční správce tuto pohledávku nesprávně uzná. V takovém případě může být správce vystaven námitkám ostatních věřitelů a případnému soudnímu přezkumu.

Ve světle tohoto judikátu je nezbytné, aby exekutoři i insolvenční správci důsledně…