Kdy vlastně začne běžet promlčecí lhůta u nároku na náhradu škody na zdraví? Ústavní soud v tomto nálezu rozcupoval formalistický přístup obecných soudů a jasně řekl: nestačí jen stabilizace zdravotního stavu! Právníci, pozor - vědomost o škodě zahrnuje i další podmínky, které musíte mít v ruce, abyste mohli žalovat. Rozhodnutí má zásadní dopad na praxi v oblasti zdravotnického práva i na strategii procesní obrany. Chcete-li vědět, kdy vám opravdu hrozí promlčení, čtěte dál.
Text vychází z judikátu Nález 16/2016 SbNU, sv.80, K počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění práva na náhradu škody na zdraví
II. ÚS 2946/13, 28.1.2016
NahoruCo je jádrem sporu: počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty
Judikát Ústavního soudu II. ÚS 2946/13 řeší klíčovou otázku, kdy začíná běžet subjektivní promlčecí lhůta podle § 106 odst. 1 zákon č. 40/1964 Sb. u nároku na náhradu škody na zdraví. Soudy nižších stupňů dovodily, že lhůta začíná běžet dnem, kdy je zdravotní stav stabilizován. Ústavní soud však tuto formalistickou interpretaci odmítl a akcentoval širší pojetí „vědomosti o škodě“.
NahoruCo znamená „vědomost o škodě“?
Podle Ústavního soudu nestačí, že poškozený ví o svém zdravotním stavu. Musí mít i vědomost o tom, že škoda vznikla v důsledku protiprávního jednání a kdo za ni odpovídá. Jinými slovy - znalost pouhé diagnózy nebo stabilizace stavu není dostačující pro spuštění běhu promlčecí lhůty.
NahoruPraktické důsledky pro zdravotnické spory
Pro praxi to znamená, že poškozený pacient může nárok uplatnit i později, pokud až následně zjistí, že jeho újma byla způsobena chybným lékařským postupem. Lhůta tedy běží až od okamžiku, kdy poškozený získá všechny informace nutné k úspěšnému uplatnění nároku - nejen o škodě samotné, ale i o jejím původci.
NahoruDopady na procesní taktiku
Pro právníky to znamená, že při obraně proti námitce promlčení je klíčové zdokumentovat, kdy a jak se klient dozvěděl nejen o zdravotní újmě, ale i o okolnostech, které zakládají odpovědnost škůdce. Argumentace musí být komplexní a zaměřená na subjektivní stránku vědomosti.
NahoruVýznam pro judikaturu a výklad § 106 odst. 1 občanského zákoníku
Tento judikát posouvá výklad § 106 odst. 1 zákon č. 40/1964 Sb. směrem k ochraně poškozeného a k ústavně konformní interpretaci. Soudy musí zkoumat, zda měl poškozený skutečně možnost nárok uplatnit, což znamená i možnost zjistit pochybení zdravotnického zařízení.
NahoruRizika formalistického výkladu soudy
Ústavní soud kritizuje formalismus obecných soudů, které ignorovaly tvrzení poškozeného o tom, kdy se skutečně dozvěděl o protiprávním jednání. Takový postup je nejen protiústavní, ale i nebezpečný z hlediska právní jistoty a ochrany základních práv.
NahoruShrnutí: důraz na individuální posouzení
Zásadní je, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nelze mechanicky vázat na stabilizaci zdravotního stavu. Soudy musí vždy zkoumat konkrétní okolnosti případu a vědomost poškozeného o všech rozhodných skutečnostech, včetně protiprávnosti jednání a totožnosti škůdce.
NahoruPromlčení nároků na náhradu škody na zdraví může přijít dřív, než čekáte!
Promlčení je tichý zabiják nároků - pokud nedáte pozor, můžete o právo na náhradu škody na zdraví přijít, aniž byste to postřehli. Riziko spočívá v nesprávném určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, zejména pokud se budete spoléhat pouze na stabilizaci zdravotního stavu. Pokud opomenete včas zjistit, kdy váš klient opravdu získal všechny relevantní informace, může být námitka promlčení úspěšná a nárok zcela zmařen.
Obecné soudy mají tendenci formalisticky vázat počátek lhůty na lékařské zprávy o stabilizaci stavu, což může být pro poškozeného fatální. Nezřídka se stává, že až následně - třeba na základě znaleckého posudku - vyjde najevo, že příčinou újmy byl chybný lékařský postup, o němž poškozený dříve nevěděl. Pokud soudy přehlédnou tuto skutečnost, riskujete, že bude nárok považován za promlčený.
Riziko lze minimalizovat důslednou dokumentací okamžiku, kdy se klient dozvěděl nejen o škodě, ale i o jejím původci a protiprávnosti jednání. Je nutné vést detailní spisovou dokumentaci, včetně komunikace s klientem, lékařských zpráv, znaleckých posudků a dalších důkazů, které mohou doložit subjektivní vědomost. Právník by měl klienta poučit, jaké informace jsou pro běh promlčecí lhůty rozhodné.
Zásadní je také aktivní procesní obrana proti námitce promlčení - nestačí pouze tvrdit, že klient nevěděl o škodě, je…
